Recenze: Můj milý Deníček Radka Habáně

Na stránkách Deníčku se můžete setkat nejen s Radkem, ale i s jednotlivými pracovníky Proglasu, trošku zažijete atmosféru rádia samotného, nakouknete do odbavení, přímo za záda moderátorovi, za mixážní pult, kde se často dějí ty nejpodivnější věci. Tak například se dozvíte, jak probíhá a jak snadno se může zvrhnout taková prostá a jednoduchá věc jako je ohlašování písní z kancionálu, které se budou hrát při mši svaté. Ono ani nejde o ohlašování samotné, spíš o to, jak to vypadá, když si z moderátora někdo udělá legraci…. Do mikrofonu se totiž dá říkat spousta věcí. Jaké bude počasí – i jaké bylo počasí, že proběhlo to a to sportovní utkání… i to, že kolega, chystající se na ples, postrádá na kalhotách opasek…
Deníček Radka Habáně obsahuje 30 krátkých příběhů, které (podotýkám velmi volně) mapují historii Proglasu a Proglasáků. Možná se může zdát, že pokud Proglas a jeho zaměstnance neznáte, není o co stát – že tomu stejně nebudete rozumět. Tak tedy, abych opravila vaše mínění. Je rozhodně o co stát. Radek dává nahlédnout do zákulisí rádia velice nenásilnou a jednoduchou formou, takže se ocitnete v ději, ani nevíte jak. Historky jsou psány se zdravým nadhledem a potřebnou dávkou humoru a ironie  - proto se i obyčejná cesta vlakem stává neobyčejným zážitkem, takže při čtení se koušete do jazyku samým napětím, jak to dopadne. Velice doporučuji pokud si chcete jen tak počíst a příliš u toho nepřemýšlet, prostě se jen odreagovat – příběhy jsou skutečně krátké a srozumitelné -  v souladu s tím, co chtějí sdělit. Jen upozorňuju na to, že čtení je silně návykové – zkrátka po první stránce nemůžete přestat a musíte stůj co stůj přečíst celou knihu. (Což při jejím rozsahu  a poutavosti vyprávění není až takový problém). Na Deníček Radka Habáně nemusíte mít náladu – lépe řečeno, můžete mít jakoukoli náladu – čtení vám ji buď vylepší anebo vylepší ještě víc. Citlivější povahy se dokonce mohou i smíchy rozplakat.
U Deníčku je taky důležité zmínit jeho grafickou podobu. Je to totiž slovy autora: „dokonalá replika“ deníčku skutečného – včetně kaněk, linek, ohmataných okrajů a pijáku. A co je dost podstatné – čte se vzhůru nohama. (to proto, že Radek ho jako malý klučina začal psát naopak).
Deníček není náročnou četbou  - hodí se jako milá pozornost, dárek pro každého. Rozhodně ale neaspiruje na cenu Magnesia Litera nebo podobnou uměleckou záležitost.
Několik kapitol z něj jste mohli slyšet v aprílovém vydání Magdazínu. Tady na závěr alespoň jedna malá ukázka:

„Mé dnešní heslo zní: Uprostřed techniky, plánů a čar je jedinou jistotou, kterou máte, vaše sbíječka.
- Zde, v téhle sněhobílé zdi, není elektřina. Kde by se tu vzala? Natož pak nějaká rozvodová krabice.
- O minutu později. Nemůžu najít sirky, všude je tma jako v pytli. Mé předchozí tvrzení se nezakládalo na pravdě. Krabice tam byly dvě.“

Můj milý deníček Radka Habáně vyšel knižně v listopadu roku 2009. Je k dostání v knihkupectví Cesta a v radiu Proglas.