S Proglasem na Celostátním setkání animátorů

Přijíždíme se skvělým načasováním, totiž rovnou na oběd. Jenom po cestě do jídelny zdraví zejména Luděk hromadu známých. Jako prvního potkáváme nepřehlédnutelného bohoslovce Becketa, poté sestru Jolantu a otce Jana Krbce z Petrova a já si říkám, jestli sem vůbec dorazili lidé také odjinud než z brněnské diecéze. Dorazili. A není jich málo. Odpoledne většina z nich stráví na některém z workshopů, jeden z nich je i náš rozhlasový.

Obavy, zda vůbec někdo přijde, rozptyluje asi sedm zájemců postávajících nesměle na chodbě. Zveme je dál. Pravda, měli jsme se konat celkem třikrát, přičemž druhé opakování je sólo pro Veroniku z Domažlic a napotřetí zůstáváme úplně sami, ale to přece nevadí. Úkoly pro přítomné animátory nejsou jednoduché – nejdříve musejí v rámci zadaného žánru (pohádka, koncert vážné hudby, zpravodajství) popsat zcela fádní technické zařízení laicky zvané „nahrávadlo“. Poté se jako moderátoři dostávají do nezáviděníhodné situace – ve vysílání nečekaně vznikla minuta volného času a oni ji musí takříkajíc „ukecat“. Na závěr je třeba natočit rozhovor o životě ve farnosti. Tady je malá ukázka:

Reportérka Václava: Je ve vaší farnosti dostatek mládeže a co je její činností?

Maruška z Červeného Kostelce: Mládeže máme v Červeném Kostelci poměrně hodně, pokud to srovnám s jinými farnostmi, vikariáty i diecézemi, jak to slyším třeba právě na tomto setkání. Máme několik úrovní spolč, protože každá skupina většinou podle věku si založí svoje. Pořádáme různé výlety, scházíme se jednou týdně v sobotu po rodinách, modlíme se společně, jezdíme na Silvestry a podobně. Měli jsme také adoptovan ého Toníčka z Indie a hodně našich mladých se účastní právě animátorských kurzů.

Reportérka Václava: Co říkáte městu Kroměříž?

Maruška z Červeného Kostelce: Kroměříž jako město mě velmi uchvátila. Já mám ráda historii a místní zámek, který jsme včera navštívili, je velmi krásný. Pomohli jsme taky místním obyvatelům, když jsme se při jedné z aktivit zapojili do dobrovolnické práce. Jenom by Kroměříž mohla ležet blíže Červenému Kostelci.

Už bych ale konečně mohla zjistit, kdo to vlastně je ten animátor. Večerní mši svatou sloužil ostravsko-opavský biskup František Václav Lobkowicz. To je ono! Zeptám se člověka povolaného. Při rozhovoru v sakristii vytvořené ze šaten u tělocvičny (ona sakristie je vlastně taky něco jako šatna – a nářaďovna dohromady) neváhám položit svoji otázku. „Animátor je člověk, který má tak trošičku napomoct mladým lidem ke správnému pohybu v duchovním slova smyslu. Přeci jenom už se od něj očekává určitá zkušenost. Jsou to lidé, kteří mají zážitek Boha a svou víru mají správně postavenou. Ti jsou pak vhodní k tomu, aby mohli pomáhat svým vrstevníkům,“ odpovídá biskup František. Zajímalo by mě, zda má služba animátora také nějaká úskalí? „Nebezpečné je, když člověk prosazuje sebe, nikoli Krista a víru v Boha, ale sebe a své myšlenky a názory, které považuje za jediné správné. Animátoři musí být otevření ke svým představeným, kaplanům pro mládež či vedoucím středisek mládeže, aby s nimi uměli komunikovat, aby se i oni sami nechali vést a usměrňovat,“ vysvětluje biskup Lobkowicz.

Po nočním odpočinku přichází nový den a s ním další výzvy. Luděk běhá s mikrofonem v ruce a natáčí rozhovory s pořadateli, účastníky i řeholními sestrami, které nosí na šatech připnuté velké ucho. Tedy ne živý sluchový orgán, ale obrázek symbolizující postoj naslouchání. Právě s tímto postojem sem do Kroměříže přijeli, potvrzuje sestra Antonína z kongregace Chudých školských sester Naší Paní ze Slavkova u Brna (na to oslovení si ale nějak nemohu zvyknout, protože ještě donedávna byla Antonína naše Blanka, někdejší kolegyně z Proglasu). „Služba naslouchajícího ucha znamená, že pokud někdo chce, může si s námi popovídat. A mladí ji docela využívají. Pomalu se poznáváme, spíš je to o takovém navázání nových kontaktů. Občas poprosí o modlitbu za něco těžkého ve svém životě,“ přibližuje.

Zatímco Luděk natáčí, já postávám u našeho stánku, kde se kolemjdoucí mohou více dozvědět o Proglasu. Rozhoduji se také, kam jít na odpolední TEMP neboli tematickou přednášku. Vybírám si povídání biskupa Františka Radovského o nových hnutích v církvi. Popravdě řečeno důvodem je především to, že se chci blíže seznámit s tímto pastýřem církve, s nímž se hned tak nepotkám, když sídlí až v daleké Plzni. Účast na přednášce přináší své ovoce – mohu s otcem biskupem natočit několikaminutový rozhovor právě o nových hnutích. Ten se může hodit do Šmrncu. Kdo ví, třeba jednou natočíme cyklus představující právě nejrůznější komunity a hnutí, které v hojné míře působí i u nás.

Ani jsem netušila, že za jedno odpoledne stihne člověk hned dva TEMPy. Kam se tedy vydat nyní? Obcházím nejbližší otevřené dveře a pohled mi utkví na názvu přednášky: „Pravda bolí, ale zároveň zachraňuje.“ Vůbec netuším, o čem může takové setkání být, ale zaujalo mě slovo pravda. Ona totiž pravda je pro novináře zvlášť důležitá kategorie a hodnota. A ejhle – tento TEMP není o fochu, nýbrž o interrupcích a hlavně o tom, jak jednat se ženami, kterých se nějakým způsobem dotýkají. Zajímavé, velmi zajímavé. Probíhá výklad, praktické úkoly i „zažívací“ cvičení určené k tomu, abychom si něco vyzkoušeli na vlastní kůži. Třeba to, jak se cítí odmítaná žena, která se sama nedokáže vyrovnat se svojí bolestí.

Odpoledne přichází na řadu mše svatá a po jídle večerní program. Málokoho nechává chladným zpěv kapely Adorare, divadelní vystoupení, scénky a herecké i taneční výkony jejich aktérů nebo svědectví řeholní sestry. Právě zde nejvíc oceňuji atmosféru, kterou si účastníci mezi sebou budovali už od nedělního odpoledne a jak sama mohu posoudit, v pátek večer nabírá síla jejich společenství na obrátkách. Všichni se zapojují, publikum samo spontánně reaguje na dění na pódiu. Nejprve moderovaná a posléze tichá adorace představuje dobrou tečku za dobře prožitým dnem.

Sobotní závěr Celostátního setkání animátorů v Kroměříži popsat nemohu, neb jsem záhy ráno odjížděla na další štaci. Snad tak učiní někdo další, kdo vytrval až do konce. Animátorům je třeba přát opravdu mnoho sil do jejich služby. A všem účastníkům, hostům i pořadatelům patří velké díky. Bohu díky!

P.S.: Rozhlasovou reportáž z CSA 2010 nabídne magazín Šmrnc ve středu 25. srpna ve 22 hodin. Zapněte si Proglas :-)