Můžete nás slyšet každou středu ve 22 hodin na Radiu Proglas.

Představujeme komunitu Sant' Egidio

23. 11. 2010 16:08
Rubrika: Rozhovory

„Chudí patří do každého města, zlidšťují je. Jsou to úplně obyčejní lidé, kteří mají svůj příběh,“ říká Honza Bílek z komunity Sant' Egidio. V rozhovoru pro Šmrnc hovořil o její historii, aktivitách a cílech i o tom, kde se s jejími sympatizanty můžete potkat tady u nás, v Česku.

Na začátek se tě, Honzo, zeptáme, co to vlastně znamená Sant' Egidio?

V překladu je to svatý Jiljí. I u nás známe řadu kostelů jemu zasvěcených, takže je to docela známý svatý. Není to žádná italská specialita. Komunita pochází z Říma a ten název vznikl tak, že kamarádi získali klášter právě na náměstí Sant' Egidio. Když se potřebovali nechat úředně uznat, zvolili právě toto jméno. Až pak jsme zjistili, že svatý Jiljí je ochránce chudých a slabých. Tak se nám to zpětně docela zalíbilo.

Jak dlouho jsi členem komunity a jak ses k ní dostal?

Neřekl bych členem, ale spíš sympatizantem nebo člověkem, který se podílí na aktivitách komunity. My se totiž nedělíme na členy a nečleny. Působím v komunitě už sedm let. Poznal jsem ji asi jako většina studentů na přednáškách nebo při jejích aktivitách. Já konkrétně na přednášce o léčbě AIDS v Africe, kterou měli kamarádi z Prahy tady v Brně.

Co je pro Sant' Egidio specifické?

Jde o to být lidmi svých měst a svých zemí, kteří chodí s otevřenýma očima a snaží se aktuálně odpovídat na problémy daného města. A nejlépe u toho držet v ruce Evangelium.

To tedy znamená, že se  komunita v různých městech zabývá různými věci. Jakými?

Vždycky těmi, které jsou potřeba, kde je slabina. Takže se věnujeme chudým, starým lidem, Romům na periferiích, nebo jakýmkoliv menšinám, které jsou utlačované. Léčba AIDS v Africké, mírové vyjednávání ve světě, moratorium za trest smrti v OSN. Je toho strašně moc.

Existuje nějaká statistika, kolik jednotlivých komunit Sant' Egidia existuje ve světě, nebo v jakých zemích působí? Jsou opravdu všude?

To ne. V 63 zemích, to je poslední údaj. Asi osm let staré číslo hovoří o 50 000 členech. Ale s tím, že nejde definovat člena a toto sčítání už teď neděláme.

Co mají jednotlivé komunity společného? Jak o sobě ví?

Potkáváme se pravidelně s římskou komunitou, kde máme i několik biskupů a řadu kněží, kteří jsou sympatizanty komunity. Řím je takový náš duchovní základ. Pak máme pravidelná setkání – třeba jsme spolu o Velikonocích. My tady se Slováky z Bratislavy nebo s kamarády z Prahy trávíme úplně obyčejně Velikonoce a vždycky máme nějaký telemost se všemi komunitami po světě. Takže potkáváme se při řadě akcí na řadě místech a máme o sobě povědomí. Je to taková živá rodina.

Čemu se věnuje komunita v Česku?

Úplně první službou v Čechách byla služba se starými lidmi v Praze. Pak když vznikla komunita v Brně, takže jsme se začali věnovat chudým lidem na ulici. Navštěvujeme je s jídlem a nápoji, v zimě s oblečením a se spacáky. Snažíme se jim pomoci s doklady, s úředními věcmi, prostě co je potřeba. Práce na ulici potom začala i v Praze. Společně máme zahraniční projekt – jezdíme do Albánie, kde jsme si adoptovali jedno albánské město, které máme na starosti. Vztah komunity a Albánie je několikadesetiletý, takže takto se na tom podílíme. Nová služba, do které jsme se pustili, reaguje na žhářský útok ve Vítkově na romskou rodinu Sivákových. Navštívili jsme je a v návaznosti na to jsme začali na Vítkově dělat školu míru. Jezdíme tam asi třikrát, čtyřikrát za rok, v létě i na celý týden. Snažíme se dělat program pro děti, jsou to hlavně romské děti, ale chodí tam i děti bílé, jestli to tak mohu říct. Formou scének, soutěží a dalších aktivit se snažíme naučit ty děti spolu komunikovat, hrát si spolu, poznat se a odbourat předsudky.

Všem těmto aktivitám se věnujete na plný úvazek nebo ve svém volném čase?

Z těch 50 000 členů, jak jsem o nich hovořil, jsou asi jenom dva zaměstnanci. Takže všechno jsme dobrovolníci a komunitě se věnujeme v čase po práci.

Kde na to berete sílu?

My říkáme, že první službou komunity je modlitba. Vždycky, když někde vznikne nová komunita, musí začít na modlitbě, na tom, že se otvírá Boží slovo, že se necháváme doprovázet církví. Z toho plyne naše síla.

Jaké je věkové složení lidí, kteří se zapojují. Jsou to hlavně mladí, nebo všechny kategorie?

Když komunita začíná v nějakém městě, tak většinou stojí na studentech. Protože ti k tomu mají největší dispozice i největší elán a energii. Ale tak jak komunita stárne, tak se zvyšuje i její věkový průměr. V Itálii, v Římě má  věkový průměr asi 30, 40 let. I když i tam je spousta mladých lidí, kteří nově poznávají komunitu, takže ten průměr je možná i někde níž. Své specifické hnutí mají v komunitě děti i staří lidé, takže je to celé spektrum.

Kde se o Sant' Egidiu dozvíme víc?

Určitě na internetu se dá proklikat na webové stránky www.stegidio.org, je tam sekce čeština. Jinak české stránky jsou také na santegidio.weebly.com

Když se někdo ozve, co mu řekneš, kam ho pozveš?

Určitě ho můžu pozvat za chudými, protože to je krásná zkušenost. My věříme, že chudí patří do každého města a že svou přítomností to město zlidšťují. Takže bych ho pozval za chudými, představil mu pár svých přátel a ukázal mu, že jsou to úplně obyčejní lidé, kteří mají svůj příběh.

Komunitu Sant' Egidio představil Honza Bílek. Děkujeme za rozhovor!

Zobrazeno 1049×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio