Ze Světového setkání mládeže v Madridu se vracejí i ti, kteří organizačně zajišťovali pobyt a program české výpravy. Luděk Strašák, který byl zpravodajem Proglasu na setkání, se vrátil ve žlutém tričku s logem akce a zrovna natočil rozhovor s P. Vítem Zatloukalem, ředitelem Sekce pro mládež České biskupské konference.
Vítku, jaké bylo Světové setkání v Madridu očima českého organizátora?
Na Světových dnech mládeže v Madridu jsme prožili určitě silnou zkušenost s Božím působením, protože my jsme měli nějakou představu, španělští organizátoři měli nějakou představu a někdy pochopit se navzájem bylo složitější nejen kvůli řeči, ale i odlišnému pohledu na svět, na život. Na druhou stranu všichni jsme se snažili dělat opravdu vše pro to, aby mladí prožili světové setkání dobře. Tam, kde se šlo mimo pravidla, která byla obecně nastavena, jsme se všichni snažili nalézt kompromis, abychom zajistili vše potřebné.
Ty už jsi zažil několik podobných setkání. V čem se tohle lišilo od ostatních?
Já jsem zažil setkání v různých pozicích. Letos to bylo poprvé v pozici hlavního organizátora české účasti na Světovém setkání mládeže, a můj pohled se tak liší od toho, kdy jsem měl na starosti jednu z organizačních skupinek. Ve Španělsku bylo očekáváno mnoho mladých a ti opravdu přijeli.
Madrid sám kapacitně a infrastrukturou bez problémů stačil na to, aby dopravil mladé na letiště Cuatro Vientos, aby při odchodu nemuseli stát v mnohahodinových frontách a podobně. V tomto smyslu byl Madrid výborně zajištěný. Na druhou stranu španělský přístup k věcem je opravdu jiný, než známe my, a to přinášelo komplikace, když se řešily věci až v okamžiku, kdy nastávaly, místo aby se problémům předcházelo.
Jistěže všichni z nás, kteří jsme se účastnili, budeme vzpomínat na sobotu večer, kdy přišel velký vítr a trocha deště a trošku to zamíchalo organizátorům s kartami, protože nebyli připraveni na déšť a vítr.
Podle statistik v Madridu v srpnu prakticky vůbec neprší, možná jsme se stali v tomto ohledu rekordmany.
Bezpochyby. My jsme zažili za dobu, co jsme byli v Madridu, třikrát déšť, to místní nepamatují. Možná bychom to mohli překládat jako déšť milosti.
Člověk v organizačním týmu nemá tolik času navštěvovat různé akce. Co na tebe osobně nejvíc působilo?
Z Madridu si odnáším vzpomínku na setkání s velmi milými lidmi. S lidmi, kteří se setkali s námi, my jsme nevěděli, co čekat od nich, oni nevěděli, co čekat od nás, ale nakonec jsme se potkali. Náš dobrovolník Manolo nebo Mercedes během přípravného týdne, to jsou všechno lidé, kteří k nám přišli se srdcem na dlani a snažili se pro nás udělat první poslední. A myslím, že naše společné setkání bylo nádherným setkáním těch, kteří opravdu se snaží pracovat pro druhé a pomáhat druhým.
Kdykoli jsem byl v českém centru, viděl jsem tě vždycky usměvavého, odpočatého - kolik hodin jsi naspal během toho týdne?
Řekl bych, že během celého týdne jsem naspal relativně víc než na jiných setkáních. Průměr jsem si držel na čtyřech až pěti hodinách za noc, což je velmi slušné.
Děkuji za všechny, kteří se zúčastnili českého programu, protože si myslím, že jste s tím měli spoustu práce a bylo poznat, že jste ji odvedli kvalitně. Děkuji za to a přeji vše dobré!
Jestli se poutníkům líbilo a jestli i diváci televize Noe a posluchači Proglasu s námi byli spojeni a poznali, že mladí lidé se dokáží radovat z přítomnosti Boží, tak je to jedině dobře.
Díky za rozhovor.
převzato z www.proglas.cz
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.